Chytrý špičkový marketing.
view counter

Z dějin zápalek

view counter

Dnes nám nepřijde, že bývaly doby, kdy neexistovaly zápalky. Nemáme ani tušení o nesnázích, jaké měli lidé s rozděláváním ohně. V každé domácnosti býval nedaleko pece výklenek ve zdi, jemuž říkali „troudník“. Byl v něm ukládán troud, zuhelnatělé kousky plátna. Kromě toho byl v troudníku uschován křemen pazourek, pak motouzek, jehož konec byl namočený v roztavené síře, někdy to byly i dřevěné tyčinky v ní namočené. To byly první „sirky“. Vyráběly si je ve volných chvílích samy hospodyně. Obrovský obrat přinesly sirky, jejichž hlavičky obsahovaly kostík, čili fosfor, prvek, který je obsažen v orné půdě, odkud se dostává do obilných semen.

První fosforové sirky se objevily ve třicátých letech devatenáctého století. Není přesně známo, kdo je vynalezl. Někteří tvrdí, že to byl jistý vězeň v Německu, jemuž bylo dovoleno krátit si čas ve vězení chemickými pokusy. Jiní za vynálezce sirek považují anglického lékárníka, další jistého maďarského studenta. Ať již to byl kdokoli, šlo o vynález velkolepý a výroba sirek se ujala po celém světě.

Dnes vyráběné zápalky neobsahují fosfor ani síru, název „sirky“ jim tedy nepřísluší. V roce 1912 se dřívka zápalek začala napouštět kamencem, aby po zhasnutí nedoutnala, hlavičky obsahovaly sloučeniny méně nebezpečné. Obyčejně sirník antimonový a chlorečnan draselný, k nimž se přidávala klovatina. Na třecí ploše krabiček se rozetřel rovněž sirník antimonový a nejedovatý červený fosfor, smíchaný s rozmělněným sklem nebo křídou, aby se na drsném povrchu zápalky snadno vzněcovaly.
(ryp)