ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Z pranostik, předpovědí a kalendářů (Od 23. prosince do 29. prosince)

view counter

(Od 23. prosince do 29. prosince)

 

Nejen podle lidové meteorologie, ale i podle dlouholetých záznamů našich meteorologických stanic patří tento čas k tradičnímu vánočnímu oteplení. Z významných pranostických referenčních dnů můžeme nyní jmenovat svatou Viktorii, nebo-li Lámavý večer (23. 12.), Štědrý den - sv. Adama a Evu (24. 12.), Boží hod vánoční (25. 12.) a svatého Štěpána (26. 12.). Co se týče teplotních rekordů, můžeme si připomenout 29. prosinec 1974, kdy pražské Klementinum zaznamenalo 14,2 stupně Celsia. K mimořádně teplým patřily od roku 2011 zatím všechny vánoční dny. Jak je patrné, zejména o Vánocích se tak výrazně projevují klimatické změny s výrazným oteplováním. Pokud zalistujeme v nejmrazivějších teplotních rekordech pražského Klementina, vyniká zde rok 1853, kdy průměrná teplota vánočních svátků činila minus 17 stupňů Celsia, přičemž 26. prosince klesla rtuť až na minus 24,8 stupně Celsia. S krutými mrazy o Vánocích se setkáváme také v letech 1864 a 1870.

Chladné předvánoční období trvalo ve staročeských kalendářích až někdy do 23. prosince, což vystihují rčení: "Svatá Viktorie obrázky na okna ryje. Na Lámavý večer se láme povětrnost. O Lámavém večeru lámou se ledy a jihnou sněhy." Následující Štědrý den se pak již vyznačuje častým oteplením. Dnešní meteorologové hovoří o začátek nástupu teplého oceánského proudění, které může naznačovat postup teplé fronty. Ta vytlačuje předchozí studený vzduch, může na ní sněžit, pršet nebo padají srážky smíšené, přičemž následuje příliv teplejších vzduchových hmot: "Na Adama a Evu (24. 12.) čekejte oblevu. Vánoční jih rozpouští sníh. Když Kateřina (25. 11.) po ledě chodívá, Eva potom blátem oplývá. Barbora (4. 12.) na ledě - Vánoce na blátě."

Z dalších vánočních pranostik si ještě připomeňme následující: "Dvanáct dní od Štědrého večera až do Tří králů (6. 1.) zvěstuje povětrnost příštích dvanáct měsíců. Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí. Zelené Vánoce - bílé Velikonoce. Tmavé Vánoce - světlé stodoly. Před Vánocemi neškodí mokro osení, ale tím víc po Vánocích. Když na Boží hod vánoční (25. 12.) prší, sucho úrodu poruší. Teplé povětří kolem Vánoc předpovídá nám, že zima bude velmi dlouho trvati. Bez sněhu o Vánocích, se sněhem o Velikonocích. Prosvítá-li slunce mezi stromy na Boží hod vánoční, blýskne se podzim roku příštího nákladem ovoce. Chodí-li Kateřina (25. 11.) po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě. Svítí-li na Štěpána slunce, bude drahé ovoce. Svítíli na štěpánskou koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí."

V polovině třetí dekády prosince, do které zapadají nejkrásnější svátky celého roku, předchozí svatotomášská zima v dlouhodobém průměru ustupuje chronicky známému vánočnímu oteplení. V některých ročenkách se pak dokonce přímo hovořilo o vánoční oblevě. Na našem území je pravděpodobnost vánoční oblevy vysoká a pohybuje se podle nadmořské výšky v rozmezí 70 až 75 procent. Tento rys středoevropskémho podnebí přináší zejména do nižších poloh sychravé počasí, déšť, smíšené srážky nebo mrholení a znamená často Vánoce na blátě. Často o bílých či blátivých Vánocích rozhoduje nadmořská výška dané oblasti. Třeba pouhých 250 metrů tak určuje, o jaké Vánoce se vlastně jedná, neboť město nacházející se v nadmořské výšce 200 metrů hovoří o blátě, zatímco jiná obec v nadmořské výšce 430 metrů se může chlubit zimním počasím.

Od starších lidí často slýcháme, že Vánoce v naší době už nejsou takové jaké kdysi bývaly, když mrzlo a sněhu bylo vždycky dost. Něco na tom jistě bude, ale my máme tu možnost si tyto skutečnosti ověřit, když zalistujeme v meteorologických záznamech klementinské observatoře, které jsou k dispozici od roku 1775. Od té doby se v našich přírodních podmínkách vystřídalo několik proměnlivých teplotních úseků. Vánoční čas od roku 1775 do počátku 19. století je zde charakterizován poměrně vysokými teplotami v rozmezí od nuly do + 5 stupňů Celsia. Za celé třicetileté období se mrazy vyskytly jen výjimečně a pouze dvakrát zažily Vánoce bohatou chumelenici. K jisté změně došlo v letech 1803 až 1825, kdy přibližně každý druhý rok byly svátky provázeny jiskřivou krásou.

Od roku 1825 do poloviny čtyřicátých let 19. století však dochází opět k výraznému vzestupu teplotních ukazatelů, kdy převládal sychravý, mlhavý i deštěm provázený čas. Vskutku zlatým věkem vánočních svátků oplývající mrazy a častým sněžením, se zapsalo období od padesátých do devadesátých let 19. století. Tehdy v průměru patřily každé druhé Vánoce k idylicky bílým. V devadesátých letech 19. století nastal ve vánočním počasí další zvrat - teplota začala stále častěji vystupovat nad bod mrazu a onen obraz křišťálově bílých zasněžených střech ustupoval do pozadí. Také ve 20. století se mráz se sněhovou pokrývkou vyskytovaly v nižších polohách přibližně jednou za čtyři roky. Na přelomu 20. a 21. století se počet bílých Vánoc přechodně zvýšil, ale od roku 2011 zůstaly všechny další Vánoce teplé. Křišťálově zasněžené vánoční svátky tak většinou zůstávají už jen v myslích pamětníků a jak naznačují vědci, není na nějaký významný zvrat v nejbližší době zatím příliš naděje.

PAVEL KOVÁŘ