ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Zaklínací knihy z 18. století

view counter

V 18. století získaly verbáře, knihy čarodějných, léčitelských a společenských (zlomyslných) praktik značnou popularitu mezi lidmi. Verbáře vznikly z herbářů, almanachů rostlin. Lidové byly prostější, než ty, které používali profesionální čarodějové a čarodějky. Léčitelé, bylinkářky, zaříkávačky a pomahači v nesnázích. Několik takových uživatelů se nám podařilo vystopovat, alespoň v archivních dokumentech, pověstech a svědeckých záznamech.

V obci Nepomuk u Rožmitálu pod Třenšínem žil léčitel a zaklínač. Měl vlastní herbář, vázaný v kůži a psaný tajným písmem. S jeho pomocí uměl vyvolávat duchy, nahlížet do budoucnosti i minulosti, léčit, hledat ztracené předměty, odhalovat zloděje a lháře, přivolávat lesní bytosti. Když zemřel, ztratila se i jeho čarodějná kniha. I když příbuzní prohledali celý dům, dokonce rozebrali část střechy a kamen, nic se nenašlo. Druhý herbář se nalézal na severu Čech, v Brozanech u Roudnice nad Labem.

Býval uložen ve škole, původním vlastníkem kouzelného spisu byl Václav Šup z Rochova u Brozan. Třetí verbář patřil Ctiradovi Matoušovi z Horažďovicka. Jeho majitel se léta věnoval černé magii, dovedl očarovat prameny a studánky, proměňovat vodu v krev, ale také si povídal se svatými a zdarma léčil lidi a zvířata. Čtvrtý verbář náležel známé „bábě Hurtici“, zaříkávačce z osady Vojna u Milína na Příbramsku. Žena byla ještě na přelomu 19. a 20. století považována za aktivní čarodějnici. Přesné jméno staré vědmy neznáme, snad se jmenovala Hurtigová, Hurtová či Hurtíková. Možná šlo jen o škodolibou přezdívku „hurtivé“ (prudké, rázné) ženy. Rukověť obsahovala i různé kuriozity, například recept k proměně člověka ve fexta.

Verbáře jsou dnes zapomenuty, jejich majitelé již nežijí. Bylo by zajímavé tyto spisy prostudovat podrobněji, ne nadarmo se jim totiž říkalo „klíče k nebesům“.
(sun)