ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Žití v přítomnosti

view counter

O tomto tématu se toho již hodně napsalo. Pokusím se o shrnutí a zdůraznění některých jevů. Nejdříve jakási definice. Co je to žití v přítomnosti (přítomném okamžiku) – je to způsob života, kdy jsme stále teď a tady, v přítomném okamžiku a neodbíháme v myšlenkách ani do minulosti, ani do přítomnosti. Co není žití v přítomnosti – není to přemýšlení o tom, co jsme kdy udělali špatně, ani o tom, že nás čeká nepříjemný hovor s manželkou.

Jedná se o procesy probíhající zjednodušeně řečeno v našem mozku. Jde o třídění a hodnocení v myšlenkách. Naše myšlení je zařízeno určitým způsobem. Máme jisté předpoklady pro myšlení a představivost. Ve většině případů jsme byli ale nesprávně vychováni ať už rodinou, či celou okolní společností. Dostali jsme prostě nesprávné příklady. Byli jsme totiž vychováni tak, že myšlení samo o sobě je vrcholem lidské civilizace. Ono myšlení je opravdu jedinečné, pokud nedojde k něčemu, co bych nazval zhoubné bujení, kdy myšlení vzroste nad všechny meze a začne „požírat“ člověka samého. Takový člověk se pak potácí od jedné negativní myšlenky ke druhé a lze říci, že ve skutečnosti nežije. To, co dělá, je neustálý kolotoč zachvacujících myšlenek. Dochází k tomu, že myšlenky začnou ovládat jeho, místo toho, aby on ovládal je.

Tento člověk žije převážně mimo přítomný okamžik. Žití mimo přítomný okamžik mu znemožňuje jakkoli ovlivnit svůj život, protože většinu času jen přemýšlí. To znamená, že nemá čas na uspořádání života. Správný stav je co nejdelší žití v přítomném okamžiku. Myšlení je sice „fajn“, ale bez provedení nějaké skutečné akce se nelze v životě vyvíjet či posouvat k něčemu pro nás lepšímu, vhodnějšímu.


Léčba meditací

Co lze dělat, abychom se z nadvlády negativních myšlenek dostali? Jednou z možností je využít různá cvičení, jako je např. jóga, tai-či apod. Po dobu cvičení musíme být soustředěni na cvičení, a tedy být v přítomnosti. Cvičení by mělo trvat alespoň hodinu, abychom případné ulpívající myšlenky setřásli. Další možností je meditace. Její výhodou je, že je vždy po ruce. Nemusíme nikam chodit, zvládneme to doma. Snad v první fázi je dobré si nechat poradit nebo zajít na nějakou hromadnou meditaci. Meditaci považuji za natolik důležitou, že ji zde krátce popíši. Nejjednodušší způsob je sednout do židle či křesla, pokud možno rovná záda. Ruce položit na kolena. Pak zavřít oči, uvolnit se a stále se snažit o co největší uvolnění. V tomto stavu pak už jen sledovat vlastní dech. Doporučuji dýchat do břicha. Dech nijak neovlivňujeme a necháme ho, až se sám ustálí v určitém tempu.

Obvykle se začnou v hlavě vyskytovat myšlenky, které se snažíme nedržet v hlavě, ale propouštět je. Lidé někdy tyto myšlenky drží jako pes kost. Tedy pusťte se této kosti. Můžete si např. představit vaše myšlenky jako odplouvající listy na hladině řeky – plují pryč od vás. Cílem meditace je postupně se lépe a lépe naučit celkovému uvolnění. S tím souvisí stále lepší a lepší schopnost nezadržovat myšlenky v hlavě. Jako vše, lze se i meditaci postupně naučit a nebudete toho nikdy litovat! Naučíte se totiž, že většinu těch myšlenek nepotřebujete a že vám ničí život. V první fázi se skutečně vůbec nezabývejte kvalitou myšlenek v hlavě. Všechny se snažte propustit či nechat rozplynout. Minimální délka meditace je půl hodiny.

Meditace je jeden z prvních kroků, jak se zbavit dotěrných negativních myšlenek. Další, řekl bych náročnější možností, je neobávat se nepříjemných myšlenek. Jak naše myšlení vlastně funguje? Přehráváme si v hlavě určité scény a obrazy. Jaké překvapení – velmi často jsou negativní a nepříjemné, plné obav a strchu. Vybavujeme si nějaký minulý či budoucí děj. Ty budoucí jsou častější. Rádi si s těmito myšlenkami „hrajeme“. Může to trvat dostatečně dlouho, aby nás to uvedlo třeba do deprese. Uvědomme si za prvé, že jsou to jen myšlenky! Nejedná se o žádný reálný děj (protože uvažujeme tak barvitě, že nás to zcela pohltí). Z mé vlastní zkušenosti přicházejí často tyto myšlenky po probuzení. Jedním z důvodů je zřejmě neuzemněnost po dobu noci.

Hlavním problémem v tomto případě je, že se nám samozřejmě nelíbí, jak ten „děj“ pro nás dopadá a bráníme se tomuto „ději“, který ovšem ve skutečnosti neexistuje! Rada je prostá – nebránit se ději, jenž se odehrává pouze v naší hlavě. Nechat děj doběhnout do důsledků. Věřte nebo nevěřte, ono se nic nestane. Nikdo vám neurazí hlavu. Nikdo vás neseřve. Z mých zkušeností se psychické či emoční pocity, které při tom myšlení máte, v závěru přenášejí do některé části těla jako tělesné pocity. A to je vše. Po tomto přijetí těchto negativních myšlenek je hlava zase volná pro život v tomto přítomném momentu (efektu bylo dosaženo).


Být tady a teď

Zmínil jsem se o uzemnění. Pokládám dobré uzemnění za velmi důležité pro žití v přítomném časovém úseku. Velmi napomáhá tomu být tady a teď. Uzemnění je dobré energetické propojení se zemí přes nohy a první (kořenovou) čakru. Čakry jsou energetická centra umožňující převod energií z okolí. Kořenová čakra je směrovaná k zemi. Hodně lidí je dnes velmi slabě uzemněno. Doporučuji nechat si prověřit své uzemnění a případně zoptimalizovat, jedná se o zprůchodnění první čakry. Špatně uzemnění lidé často hledají různé málo vhodné postupy, jak se uzemnit. Častým prostředkem je třeba uzemňování pomocí jídla, což však může vést k obezitě.

Uzemňování je tak dosahováno jen dočasně a nevhodným prostředkem. V tomto ohledu je dalším nevhodným příkladem kouření, které má vést k uzemnění a k povzbuzení. Vlastně jídlo a kouření jsou jen prostředkem dostat se s jejich pomocí do přítomného momentu. Je vidět, že žití v přítomnosti a uzemnění spolu úzce souvisejí. Myslím také, že přílišné sledování televize nás dostává mimo přítomný okamžik. Kdo vlastně může za to, že žijeme často více v minulosti či budoucnosti než teď a tady? Je to naše ego – jinak Nižší já. Naše ego slouží pro komunikaci se světem, s lidmi. Byli jsme vychováváni společností, že se máme druhých lidí obávat, proto ego chce být na vše připraveno a budoucnosti se obává. Měli bychom se snažit postupně naše ego kultivovat.

To jest zejména stále zlepšovat naše vztahy k lidem. Postupně tak budou naše obavy z ostatních lidí opadávat. Nebudeme se tedy muset myšlenkově (mimo přítomný okamžik) „připravovat“ na různá setkání s lidmi. Budeme se tak moci stále více blížit ideálu – žití teď a tady – nikoli ve své hlavě. Ve své hlavě totiž nemůžeme dosáhnout kýženého pracovního místa, nelze oslovit ženu, která se nám líbí, a nemůžeme si ani jít zaplavat…

Ing. Jaroslav Chládek
léčitel – Brno
www.lsvj.cz