28.6.2013, Zdroj: VZP
Tisíce turistů z Česka se každý rok setkávají v cizině s tím, že je lékaři odmítnou ošetřit bezplatně v rámci veřejného zdravotního pojištění. Jak tuto situaci vyřešit, se dozvíte v následujícím příspěvku.
Tisíce turistů z Česka se každý rok setkávají v cizině s tím, že je lékaři odmítnou ošetřit bezplatně v rámci veřejného zdravotního pojištění. Musí pak na místě zaplatit hotově, přestože je to v rozporu s předpisy. Pokud si ale nechají vystavit účet, VZP svým klientům tyto platby refunduje. Jen loni činila takto vyplacená částka 3 miliony 183 tisíc korun. Podobné problémy, na které už letos média upozornila zejména ve Španělsku, lze navíc omezit cestovním připojištěním.
V roce 2012 bylo v zahraničí přinuceno zaplatit za zdravotní péči hotově 983 klientů VZP. O rok dříve jich bylo dokonce 1121. Nejčastěji se to týkalo Slovenska či Německa, z dovolenkových destinací pak Itálie či Chorvatska.
Předcházet podobným situací je téměř nemožné – vznikají porušením předpisů ze strany lékaře. S kartičkou klienta VZP, která funguje i jako Evropský průkaz zdravotního pojištění, by lidé měli mít v zahraničí ve státních zdravotnických zařízeních zajištěnu bezplatně stejnou péči jako tamní obyvatelé (což se ovšem v různých zemích může značně lišit).
Pokud tedy nastane situace, že turista potřebuje lékaře a ten trvá na platbě v hotovosti, nezbývá většinou, než zaplatit. Důležité ovšem je, aby si lidé uschovali potvrzení o platbě a lékařskou zprávu. S těmito doklady se mohou dostavit na kteroukoliv pobočku VZP a vyplnit žádost o refundaci. Pojišťovna pak částku proplatí.
Důležité přitom je, zda chce klient částku refundovat dle českých, nebo zahraničních předpisů. Podle českých předpisů je vše vyřízeno rychleji (do 30 dnů), ale většinou je částka o dost nižší, než kolik klient v cizině platil. V případě, že klient žádá refundaci podle zahraničních předpisů, dotazuje se VZP v příslušném státě, kolik by tamní pojišťovna hradila místnímu pojištěnci. Vše proto trvá déle, ale výsledná částka bývá obvykle daleko vyšší.
Kromě peněz, které VZP vydává na refundace, platí za ošetření svých klientů v cizině i formou řádných úhrad. Jde o případy, kdy vše funguje, jak má, klient VZP je v zahraničním státním zařízení ošetřen bezplatně a VZP pak posílá peníze za toto ošetření do ciziny. Takto uhrazené částky jsou nesrovnatelně vyšší – například loni to bylo přes 438 milionů korun. Za tyto peníze byla v cizině poskytnuta péče 83 959 klientům VZP.
Klientům, kteří chtějí mít v zahraničí větší jistotu, že nebudou u lékaře zaskočeni například požadavkem platby v hotovosti či třeba jazykovou bariérou, doporučuje VZP komerční cestovní připojištění u své dceřiné Pojišťovny VZP a.s. Díky asistenční službě mohou klienti řešit aktuální problém přímo na místě. Operátor kromě rad pomůže i s jazykovou bariérou, vyřeší problém telefonicky okamžitě. Zároveň se pojištěnec nemusí obávat spoluúčastí při léčbě a také odpadne problém s tím, zde je ošetřován ve státním či soukromém zařízení. V této souvislosti je třeba upozornit, že zejména v turistických destinacích, které jsou často daleko od velkých měst, nemusí být k dispozici státní zdravotnické zařízení.
Cena pojištění léčebných výloh u Pojišťovny VZP se pohybuje do Evropy již od 21 Kč/den. Vhodné ale je sjednat si i další připojištění, například odpovědnosti za škodu. Vyplatí se však mít i připojištění osobních věcí nebo úrazové pojištění. Balíček OPTIMAL, který to vše zahrnuje, lze sjednat již od 33 Kč/den. Pojištěnci VZP mají z této ceny 10 % slevu, cestovní pojištění je tedy pro ně ještě výhodnější. Sjednat ho lze na každé pobočce VZP.
Sociální dávky pro začátečníky. Deset nejčastějších omylů
6.6.2013, Praha, Zdroj: Peníze.cz
Zuzana Ledesmová je odborník na sociální problematiku. Pracuje na úřadu práce a nově se zapojila do práce nejvytíženější poradny serveru Peníze.cz – sociální poradny. Z první ruky tak zná problémy a otázky lidí, se kterými přicházejí žádat o sociální dávky. Z nich vybrala deset nejtypičtějších, základních. Mýty uvedla na pravou míru, přichystala ilustrační příklady, případně myslila i na prevenci.
Na začátku si ujasněme pojmy. Stát občanům posílá nejrůznější peněžní částky, pravidelně i nepravidelně, z nejrůznějších důvodů a taky z různých „přihrádek“ státního rozpočtu. V obecné mluvě se všechny většinou označí jako dávky nebo sociální dávky – a často to stačí. Ani my se dnes nebudeme pouštět do velkých podrobností, jde nám především o praxi. Ale něco málo si přece jenom povědět musíme.
Necháme dnes stranou všechny peníze, které mají co do činění s nemocenským pojištěním. To je nemocenská a peněžitá pomoc v mateřství. Necháme stranou všechny typy důchodů, i když je někdo mezi dávky počítá. Budeme se soustředit jen na peníze, které vyplácejí úřady práce. A ještě i z těch něco málo vynecháme – když se řekne úřad práce, většině lidí automaticky naskočí asociace ztráta zaměstnání – hledání práce – podpora v nezaměstnanosti. A právě o podpoře v nezaměstnanosti taky mluvit nebudeme. I tak nám toho ale zbude víc než dost. Úřad práce je totiž dneska instituce, která vyplácí:
- dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek, přídavky na děti, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné, dávky pěstounské péče,
- dávky pro osoby se zdravotním postižením a
- dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a dávky mimořádné okamžité pomoci.
Úřady práce tyto dávky nejenom vyplácejí, ale také se na nich o ně žádá. Informace o úřadech práce a kontakty na jednotlivá pracoviště najdete jednak na webu Úřadu práce ČR, jednak na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Na portálu ministerstva najdete také všechny tiskopisy, potřebné k žádostem o dávky, a souhrnný přehled o tom, jaké dávky vlastně existují a za jakých okolností a k jakým účelům o ně lze úspěšně žádat.
Deset mýtů o dávkách
Mýtus 1: O dávky můžu žádat jedině osobně, a to na úřadě práce, ke kterému spadám podle trvalého bydliště.
Pravda: Pokud reálně bydlíte jinde, než se píše ve vaší občance, můžete si dávky vyřídit i na jiném úřadě. Žádost o dávky pošlete poštou na úřad práce, ke kterému přináležíte podle trvalého bydliště.
Příklad: Pan Novák je hlášený k trvalému pobytu v Ostravě, ale skutečně bydlí v Praze. Aby nemusel dojíždět na úřad do Ostravy, stačí, když vyplní tiskopisy s žádostí o dávky, uvede, že žádá o vyřizování dávek v Praze a všechno to pošle poštou na úřad do Ostravy. Pokud nezapomene připojit taky zpáteční adresu, dostane doporučený dopis s usnesením, že jeho dávky byly postoupeny/přesunuty na pražský úřad práce. Na tento pražský úřad tou dobou putuje rovněž zpráva o tomto postoupení či přesunutí, takže až na něj pan Novák dorazí, o jeho žádosti už tu budou vědět.
Mýtus 2: Pro formuláře, které musím vyplnit, abych dostal dávku, se musím vypravit na úřad práce.
Pravda: Veškeré tiskopisy, které vám dají na úřadu práce, si můžete stáhnout také z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí. To šetří samozřejmě čas, vyplnění si můžete pořádně rozmyslet, případně můžete dohledat potřebné údaje. Cestu na úřad ale stejně zvažte – možná budete při vyplňování potřebovat radu.
Mýtus 3: Všechny ty papíry, které musím vyplnit, jsou složité. Jenže když je nedokážu vyplnit, vůbec se se mnou nebudou bavit a žádnou dávku nedostanu.
Pravda: Může se stát, že vám formulace formulářů přijdou nejasné, s úředním formulářem by si nakonec někdy nevěděl rady ani univerzitní profesor. Pokud vám dělá tiskopis problém, neváhejte a obraťte se na úřad práce. Sociální pracovníci formuláře znají, vědí, co chtěl básník říci a na co se ptá. Jistě vám poradí, jak kterou kolonku vyplnit a jaké dokumenty si později s sebou na úřad práce vzít.
Mýtus 4: Zdá se, že mi chybí některé z dokumentů, které po mně bude úřad chtít předložit. To to můžu rovnou vzdát, pokud nebudu schopný předložit v pořádku a do puntíku všechno, nemám šanci.
Pravda: Povinnost předkládat podklady k žádosti o dávku má skutečně klient. Ovšem i v případě, že vám některý dokument chybí, na úřad práce se – až vyčerpáte všechny možnosti, jak se k dokumentu dostat – vydejte. Zeptejte se tam, jestli daný dokument nepatří k těm, které si úředník může vyžádat od jiných státních úřadů. Ve výjimečných případech vám vyhoví. Počítejte ale s tím, že vyžádání dokumentů, které nedoložíte, může prodloužit lhůtu, v níž se o přiznání či nepřiznání dávky bude rozhodovat.
K dokumentům, které si takto úředník může vyžádat a jejichž dodání může nejčastěji činit klientovi problém, je například potvrzení příjmu z posledního zaměstnání.
Mýtus 5: Nestačí nám peníze, určitě by nám stát podle pravidel mohl něco dorovnat. Internetová kalkulačka mi poví, kolik dostanu.
Pravda: Pokud se domníváte, že příjmy vaší rodiny nepostačují na výživu a základní osobní potřeby, internetová kalkulačka vám pomůže zjistit orientační výši dávek, nikoliv přesnou částku. Kolik přesně dostanete – a jestli vůbec – se dozvíte z rozhodnutí o dávce. A abyste dostali rozhodnutí o dávce, musíte napřed pracovníka úřadu práce seznámit s tím, jaké má vaše rodina nebo domácnost příjmy a jaký majetek, musíte doložit potřebné dokumenty a v neposlední řadě – musíte o dávku požádat.
Mýtus 6: O dávky jsem zažádal, ale nepřiznali mi je. Rodina sice nemá z čeho žít, ale přes zamítnutí nejede vlak.
Pravda: Dozvěděli jste se, že vám dávky nepřiznali? Zajděte znovu na úřad práce a nechte si rozhodnutí vysvětlit. Do patnácti dnů od doručení rozhodnutí máte možnost se proti rozhodnutí odvolat, a to u úřadu, který ho vydal. Doporučuje se doložit další podklady, které by rozhodnutí úřadu mohly zvrátit. Ptejte se, co by to mohlo být. Úřad práce po vašem odvolání znovu vaši situaci posoudí.
Mýtus 7: Nestačily nám peníze, zažádali jsme o dávky a dostali je. Rodinné příjmy se ale změnily – manžel začal dostávat důchod. Necháme to ale být, úřad na nic nepřijde a dávky nám bude dál vyplácet ve stejné výši.
Pravda: Existuje povinnost hlásit všechny nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit výši nebo nárok na dávky. Úřad sice změnu nemusí zjistit hned, ale pravděpodobnost, že se o ní dozví dřív nebo později, je hodně vysoká. Státní úřady jsou totiž dnes navzájem propojené. Snadno se může stát, že pak budete peníze, na které jste neměli nárok, muset zpětně vracet. Ať už to bude část dávek nebo dokonce dávky celé.
Mýtus 8: Chtěl bych si zažádat o jednu dávku, ale protože už beru jinou, myslím, že nemám nárok.
Pravda: Je možné pobírat více dávek souběžně, každý typ dávky je navázaný na jinou životní situaci.
Rodina Vltavských například pobírá příspěvek na bydlení a přídavek na dítě, jejich příjmy se ale propadly natolik, že si mohou úspěšně zažádat i o dávky hmotné nouze.
Mýtus 9: Mám finanční trable a rád bych si na chvíli zažádal o sociální dávku. Mám ale auto, tak se bojím, že by mi řekli, že než mi něco dají, musel bych auto prodat. Jenže ho potřebuji.
Pravda: Na majetkové poměry, tedy na to, co vlastníte, se bere ohled při přiznávání dávek v hmotné nouzi. To, že máte auto, ale automaticky neznamená, že byste na takovou dávku neměl dosáhnout. Při podání žádosti po vás budou chtít prohlášení o tom, jaký majetek vlastníte, jakou má hodnotu a k čemu jej nejčastěji využíváte, úřad pak teprve vaši sociální a majetkovou situaci posoudí.
Mýtus 10: Brzy přijdu o všechny dávky, nastupuji do práce.
Pravda: Nástup do zaměstnání neznamená, že hned přijdete o dávky. O tom, jestli dávku budete dostávat dál, případně v jaké výši, rozhoduje výše výdělku. Nezapomeňte ale své nové zaměstnání a výši mzdy nahlásit na úřadu práce. Viz také mýtus č. 7.
Lepší vlastní pramen, třebas slabý
Možná ve vás předchozí text vyvolal dojem, že systém sociálních dávek je jako veřejná studna, kam si kdokoli může přijít s vědrem napumpovat, kolik je mu libo. Samozřejmě to tak není. Sociální dávky fungují jako pomoc potřebným (což neznamená každého, kdo cítí potřebu finanční podpory, ale lidi v nouzi) a těm, které stát z nejrůznějších důvodů chce podporovat – tím mám na mysli zejména rodičovský příspěvek. Bylo by dobré připomenout, že žádný zdroj není bezedný a že vždycky je dobré mít přístup k vlastnímu prameni. Což ve většině případů prostě znamená pracovat. I částečný úvazek je často pro člověka či rodinu lepší po finanční stránce než plně se spoléhat na stát.
Zdroj: http://www.penize.cz/socialni-davky/255365-socialni-davky-pro-zacatecniky-deset-nejcastejsich-omylu