Chytrý špičkový marketing.
view counter

Senzibilní děti: Nahlížejí do jiných světů?

view counter
Hledáte nejlepšího jasnovidce? Možná ho máte doma a ani o tom nevíte - je to vaše dítě. Mnoho rodičů bývá znepokojeno bujnou dětskou fantazií a svoje ratolesti kárá: „Nech už toho vymýšlení!“ Ano, citlivé malé bytosti někdy

opravdu přehánějí, ale občas se jedná i o něco jiného – senzitivní děti dovedou nahlížet do jiných světů, do minulosti i budoucnosti, řada z nich má navíc biotronické schopnosti.
 

Paní Řeháková z Budějovicka vzpomíná na „zázračné“ dětství svého syna, který už ve čtyřech letech dovedl vyprávět o fialových krajinách, říkal, že kolem lidí vidí „barvičky“ (zřejmě měl na mysli vyzařující auru), babičce předpověděl naprosto spolehlivě, kdy onemocní. Údajně chlapec komunikoval i s bytostmi, dokázal je podrobně popsat, věděl, odkud přicházejí a kdy ho zase navštíví. Jeho matka byla překvapená, v době údajných návštěv v domě strašilo, pravidelně praskaly žárovky.
 
Ještě kurióznější zážitek jsme zaznamenali v Klatovech. Manželé Petr a Jana B. v osmdesátých letech minulého století vyprávěli o svých rodinných patáliích. V jejich domě se zjevoval duch mrtvého dědečka (až do své smrti s nimi bydlel) a šestiletá dcera s ním dokonce pravidelně rozmlouvala! Na přání nebožtíka si pořídila tehdy módní hračku, dětskou magnetickou tabulku, díky ní ho prý jasně viděla. Také mu prostřednictvím této tabulky cosi odesílala, odepisovala, ale protože teprve začala chodit do školy, pomáhala si čísly a obrázky. Jana řekla: „Bylo to k nevydržení, manžel se jednou rozzlobil a dceru okřiknul, aby toho divadla nechala. Ta ale sebejistě odvětila, že se bude pradědeček moc a moc zlobit. A skutečně, hned druhý den nám volal známý, že hoří na chatě mých rodičů. Až po šesti měsících dcera hlásila, že pradědeček navždycky odešel, což nám vyrazilo dech, protože děda byl mrtvý už dva roky. Tabulku přestala používat a od té doby byl klid.“ Položme si otázku: Odkud mělo šestileté dítě takové znalosti o duši?
 
 
 

Vzpomínám si na své dětství, příbuzným jsem prý vyprávěl o duchách, své dojmy z cest po Bulharsku (tam byli mí rodiče na svatební cestě, několik let před mým narozením) a Rumunsku. Podotýkám, že jsem nikdy žádnou balkánskou zemi nenavštívil. Dítě je vlastně otevřenou, ještě nezkaženou a nezdeformovanou bytostí. Až bude nuceno dodržovat společenské konvence, ztratí i kontakt s těmi „odjinud“. Možná ale ke své velké škodě.