Chytrý špičkový marketing.
view counter

Personalistika - výstupní prohlídka a další

view counter

Inspekce práce uložila v roce 2009 pokuty za téměř 60 milionů Kč

22.4.2010, Praha, Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Více než 1 900 pokut uložil v loňském roce Státní úřad inspekce práce (SÚIP). Sankce vůči zaměstnavatelům tak dosáhly celkem cca 59,9 milionů Kč. Zhruba 1 000 pokut z celkového počtu za cca 20,1 milionů Kč se týkalo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V oblasti pracovněprávní inspekce práce uložila zhruba 810 pokut v celkové výši cca 36,6 milionů Kč.

Nejvíce kontrol (5 292) inspektoři v roce 2009 provedli v malých a středních podnicích,  kde se zaměřili na systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a pracovní podmínky. Nejvíce pokut v celkové částce přesahující 16 milionů Kč si však vyžádaly kontroly na základě podnětů na porušování pracovněprávních předpisů a předpisů v oblasti BOZP.

Z roční souhrnné zprávy o výsledcích kontrolních akcí SÚIP například vyplývá, že jedním z nejrizikovějších pracovišť  jsou  „staveniště“ a  zaměstnavatelé nejsou dostatečně informovaní a neznají potřebnou legislativu. Kontrolní činnost SÚIP v loňském roce zahrnovala 14 oblastí . Inspektoři prověřovali mimo jiné bezpečnost práce ve stavebnictví, ochranu zaměstnanců při údržbě a opravách pozemních komunikací, dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů poskytujících stravovací a ubytovací služby nebo organizování pracovního režimu řidičů s ohledem na dobu přestávek mezi směnami a přestávek v týdnu.

Přes 50 podniků prošlo kontrolou v rámci programu „Bezpečný podnik“ .

Program „Bezpečný podnik“ představuje jeden z úkolů Národní politiky BOZP. Jejím cílem je mimo jiné zvýšit úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. To má vést ke snížení pracovní úrazovosti a s tím souvisejících nákladů. V roce 2009 obdrželo toto osvědčení 19 zaměstnavatelů. Více informací o programu a držitelích osvědčení naleznete ZDE. V roce 2010 se kontroly zvlášť zaměří na zaměstnávání zdravotně postižených lidí. V této oblasti dochází k častému porušování předpisů. Zpřísnit zaměstnávání handicapovaných by měla novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Více se dočtete na ZDE.
SÚIP vykonává kontrolní a poradenskou činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v oblasti pracovních vztahů a podmínek. Sídlí v Opavě a spadá pod něj 8 oblastních inspektorátů práce. Řídí ho Ministerstvo práce a sociálních věcí. Roční souhrnnou zprávu o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce najdete ZDE.
 
Kontroly SÚIP v roce 2009
 
Počet zkontrolovaných subjektů
Počet pokut / Hodnota
Bezpečnost práce ve stavebnictví
1 185
146 / 3 413 306 Kč
Ochrana zaměstnanců při údržbě
190
19 / 570 000 Kč
Kontrola systému BOZP a pracovních podmínek v malých a středních podnicích
5 292
327 / 7 815 000
Kontrola zaměstnavatelů při organizování pracovního režimu řidičů s ohledem na dobu  přestávek mezi směnami a přestávek v týdnu
242
978 998 Kč
Bezpečnost vnitrozávodové dopravy – provoz manipulačních vozíků a dopravních prostředků a zařízení
523
42 / 870 000 Kč
Provádění kontrol na základě podnětů na porušování pracovněprávních předpisů a předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
3 546
647 /16 028 000 Kč
Dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu a údržbě plníren a stabilních čerpacích stanic na zkapalněné uhlovodíkové plyny (LPG, CNG)
359
36 / 548 714 Kč
Dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů podnikajících v maloobchodu
604
38 / 932 000 Kč
Dodržování pracovně právních předpisů, včetně bezpečnosti práce, při zaměstnávání  zaměstnanců agenturami práce
85
16 / 1 790 000 Kč
Dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů poskytujících ubytovací a stravovací služby
565
121 / 2 483 500 Kč
Provádění kontrol v nepřetržitých provozech zdravotnické záchranné služby a nemocniční akutní péče
47
0 / 0 Kč
Integrovaná inspekce podle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií
116
2 / 30 000 Kč
Program „Bezpečný podnik“
53
0 / 0 Kč
* Oblast dodržování předpisů při používání chemických látek na pracovištích budou inspektoři kontrolovat od záři do konce roku 2010 v rámci celoevropské informační a inspekční kampaně, proto není v tabulce.
 
 
 
 

Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu včetně judikataury

19.1.2010, Mgr. Matěj Daněk, Zdroj: Verlag Dashöfer
Na rozdíl od úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je třeba si uvědomit, že odpovědnost zaměstnance za škodu je vždy odpovědností za zavinění.
Stejně tak jako v běžných občanskoprávních vztazích může docházet ke vzniku škody, není ani vztah zaměstnance a zaměstnavatele výjimkou. Jelikož se však jedná o specifický vztah, který je předmětem zvláštní právní úpravy v zákoníku práce, nabízí se samozřejmě i otázka vzájemné odpovědnosti za škodu zvláštně upravena. Na rozdíl od úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je třeba si uvědomit, že odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli je podle zákoníku práce vždy odpovědností za zavinění. To předevšímznamená, že zaměstnavatel musí vždy prokázat zavinění zaměstnance v souvislosti s porušením jeho povinností. V případě odpovědnosti zaměstnavatele tomu tak není, zaměstnavatel dokonce v některých případech odpovídá za škodu, i když žádné povinnosti neporušil.
Zákoník práce v této souvislosti rozlišuje zda zaměstnanec porušil své povinnosti  úmyslně či  z nedbalosti. Právní teorie dále rozlišuje úmysl na úmysl přímý a nepřímý a nedbalost na vědomou a nevědomou. Vzhledem ke skutečnosti, že zákoník práce tyto druhy zavinění již dále nerozlišuje, postačí k zavinění zaměstnance pouze nedbalost nevědomá.
Toto rozlišování je zejména důležité z pohledu případné limitace výše zaměstnancovy náhrady škody. Pokud byla škoda způsobena zaměstnancem z nedbalosti, je zaměstnanec odpovědný pouze do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku.Pouze v případech, kdy zaměstnanec způsobil škodu úmyslně,v opilosti, nebopo zneužití jiných návykových látek, je odpovědný za plnou výši škody, aniž by se v těchto případech uplatnila výše zmíněná limitace.Zaměstnanec vždy hradí skutečnou škodu  v penězích (pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav). Otázce skutečné škody se věnuje Nejvyšší soud ČR v některých svých rozhodnutí:
21 Cdo 516/2007
Vznikla-li zaměstnavateli újma na jeho majetku (služebním automobilu), je třeba považovat za skutečnou škodu částku vynaloženou na uvedení věci (poškozeného služebního automobilu) do původního stavu. Stejná částka pak představuje skutečnou škodu i ve vztahu k zaměstnanci, který zaměstnavateli následně způsobil újmu v podobě soudně nevynutitelného práva na náhradu škody vůči původnímu škůdci, protože z pozice právníka nepodal včas žalobu a ze strany škůdce byla vznesena námitka promlčení.
 
Náhradu ušlého zisku vedle skutečné škody lze po zaměstnanci požadovat, pouze jedná-li se o škodu způsobenou úmyslně.
 Ohledně stanovení výše škody, kterou je zaměstnanec povinen nahradit, platí, že výši škody určuje vždy zaměstnavatel. Zaměstnavatel je povinen ji se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit do l měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. Tato lhůta však není závazná (je pouze pořádková), jejím nedodržením nárok zaměstnavatele na náhradu škody vůči zaměstnanci nezaniká. Pokud je u zaměstnavatele ustavena odborová organizace, je zaměstnavatel povinen s ní projednat jakékoliv náhrady škody přesahující částku l 000 Kč.
Významným ustanovením zákoníku práce týkajícím se případných sporů zaměstnance a zaměstnavatele o výši náhrady škody je ustanovení § 264, které umožňuje, aby soud snížil výši náhrady škody z důvodů zvláštního zřetele hodných. Uvedené ustanovení zakotvuje tzv. moderační právo soudu, jehož smyslem je snížení výše náhrady škody takovým způsobem, aby soudem přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co lze v daném případě po zaměstnanci spravedlivě požadovat.
Vedle obecných ustanovení, zákoník práce upravuje následující druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu:
-        obecná odpovědnost,
-        odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody,
-        odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat,
-        odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů.
Obecná odpovědnost zaměstnance
Zaměstnanec obecně odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímě souvislosti s ním. Zákoník práce touto definicí stanoví základní pojmové znaky vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu. Zaměstnanec bude odpovědný zaměstnavateli, pouze pokud odpovědnostní vztah bude vykazovat všechny tyto znaky (jakmile některý z těchto znaků chybí, nebude zaměstnanec za škodu odpovědný):
-        vznik škody,
-        porušení povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (zaměstnanec je však v souladu s § 261 odst. 3 ZP odpovědný i za škodu vzniklou úmyslným jednáním proti dobrým mravům),
-        příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinností zaměstnancem
Nejvyšší soud ČR, 21 Cdo 931/2006
O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Jestliže bylo zjištěno, že zaměstnanci coby prodejci byl v průběhu předváděcí jízdy zákazníkem odcizen předváděný automobil, a tento zaměstnanec nerespektoval pokyn zaměstnavatele, aby předváděcí jízdy vozů, jejichž hodnota přesahuje určenou částku, neprováděl sám, ale v přítomnosti dalšího prodejce, je z hlediska zkoumání příčin vzniku škody zřejmé, že nebýt tohoto jednání zaměstnance, k odcizení vozu by nedošlo.
-        zavinění zaměstnance (úmysl nebo nedbalost).
Krajský soud Ústí nad Labem 10 Co 963/2005
Případ, kdy se nejedná o zavinění zaměstnance, uvádí Krajský soud v Ústí nad Labem: Ve skutečnosti, že zaměstnanec před započetím pracovní cesty se souhlasem zaměstnavatele parkuje s vozidlem, v němž je uložený náklad, v místě svého bydliště, kde posléze dojde k odcizení nákladu z tohoto vozidla, nelze spatřovat nedbalostní jednání, pro které by tento zaměstnanec měl svému zaměstnavateli nahradit vzniklou škodu. Sama okolnost, že zaměstnanec parkoval v prostoru sídliště, a obecná vědomost, že i na tomto místě může hypoteticky dojít ke krádeži vloupáním, nezakládá předpoklad pro závěr, že svou nedbalostí způsobil, že došlo ke vzniku škodné události (10 Co 963/2005).
Nejvyšší soud ČR 21 Cdo 3177/2006
Naproti tomu se o zavinění zaměstnance bude jednat v případě, který projednával Nejvyšší soud ČR: Jednou ze základních povinností vyplývajících zaměstnanci z pracovněprávního vztahu je i povinnost chránit majetek zaměstnavatele před jeho ztrátou (odcizením). Porušením této povinnosti a příčinou vzniku škody, kterou je pak zaměstnanec povinen zaměstnavateli nahradit, může být rovněž situace, kdy zaměstnanec řádně nezabezpečí služební automobil, který mu byl svěřen k plnění pracovních úkolů a který je oprávněn po dohodě se zaměstnavatelem parkovat v místě svého bydliště, a tento automobil bude následně odcizen .
 Důležitým znakem odpovědnosti zaměstnance za škodu (tedy odpovědnosti v pracovněprávním vztahu) je skutečnost, že ke škodě musí dojít při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Co má zákoník práce konkrétně na mysli pod tímto termínem, upravuje ve svých § 273 a 274. Plněním pracovních úkolů je tak zejména výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru či dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou zejména další úkony potřebné k výkonu práce,  úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení,  úkony obvyklé v době přestávky v práci apod. Zákoník práce naopak výslovně stanoví, že takovými úkony nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.  
Zda ke škodě dojde při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním či nikoliv, je zásadní pro zodpovězení otázky, zda se bude na odpovědnostní vztah aplikovat zákoník práce nebo občanský zákoník. Toto zjištění bude mít také vliv na případný kázeňský postih zaměstnance ze strany zaměstnavatele. Jinými slovy, pokud zaměstnanec neporuší své povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nelze při náhradě škody postupovat dle zákoníku práce (v takovém případě se uplatní občanský zákoník) a dále pravděpodobně nebude možné z této situace vyvozovat žádné kázeňské postihy.
Nejvyšší soud ČR 21 Cdo 1852/2003
Zde je nutné upozornit na skutečnost, že skončení pracovního poměru nemusí automaticky znamenat nemožnost uplatnění odpovědnosti za škodu dle zákoníku práce. Nejvyšší soud ČR v této věci stanoví: Jestliže v důsledku porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru zaměstnancem začala zaměstnavateli vznikat škoda, okolnost, že pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnatelem skončil, sama o sobě neznamená, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi zaviněným porušením pracovních povinností a vznikající škodou. Pokud totiž zaměstnanec přestal docházet do zaměstnání a zaměstnavatel musel po okamžitém zrušení pracovního poměru řešit situaci, která jednáním zaměstnance vzrostla, a tou je obsazení pracovního místa, vznikala zaměstnavateli v přímé souvislosti s tím nejen skutečná škoda (absence hodnot, které měl svou prací zaměstnanec vytvářet), ale i jiná škoda (majetek zaměstnavatele se předpokládaným způsobem nerozmnožoval). Tato situace trvala do doby, než se zaměstnavatel dostal do takového stavu, jakoby zde porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance nebylo (bylo obsazeno pracovní místo a zaměstnanec, který toto místo zastával, byl dostatečně zapracován, aby práci předchozího zaměstnance nahradil).
 
 

Škoda na služebním vozidle

6.4.2010, JUDr. František Muška, Zdroj: Verlag Dashöfer
Aby mohl zaměstnavatel na zaměstnanci vymáhat náhradu škody z titulu obecné odpovědnosti, musí prokázat, že zaměstnanec škodu zavinil.


Dotaz:
Zaměstnance způsobil vlastním zaviněním při řízení služebního vozidla škodu na vozidle.Příslušná pojišťovna zamítla provést úhradu škody. Je organizace povinna uplatnit vůči zaměstnanci právo na úhradu vzniklé škody, a do jaké výše?

Odpověď:
Pokud zaměstnanec způsobil zaměstnavateli při řízení služebního vozidla škodu, je třeba tuto škodu vymáhat v souvislosti s obecnou odpovědností zaměstnance za škodu dle §  172 zákoníku práce. Zde je v odst. 1 stanoveno, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Aby mohl  zaměstnavatel na zaměstnanci vymáhat náhradu škody z titulu obecné odpovědnosti, musí prokázat, že zaměstnanec škodu zavinil. V případě škody na vozidle  je důkazem výsledek šetření dopravní nehody Policií ČR.
Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti, kterou si sám přivodil, nebo po zneužití jiných návykových látek.
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel. Pokud způsobil škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem, popřípadě jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši této náhrady nadřízený orgán. Zaměstnavatel projedná výši požadované náhrady škody se zaměstnancem a oznámí mu ji zpravidla nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. Pokud zaměstnanec uzná závazek nahradit škodu v určené výši a dohodne-li s ním zaměstnavatel způsob úhrady, je zaměstnavatel povinen uzavřít dohodu písemně, jinak je dohoda neplatná. Zvláštní písemné dohody není však třeba, jestliže již byla škoda uhrazena. ) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady, je zaměstnavatel povinen projednat s příslušným odborovým orgánem.
 
 
 
 
 

Vnitřní předpis o ochraně věcí odložených zaměstnanci při plnění pracovních úkolů

12.1.2010, JUDr. Věra Přenosilová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Zaměstnavatel je podle § 226 zákoníku práce povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání.

 

VNITŘNÍ PŘEDPIS ZAMĚSTNAVATELE O OCHRANĚ VĚCÍ ODLOŽENÝCH ZAMĚSTNANCI PŘI PLNĚNÍ PRACOVNÍCH ÚKOLŮ
Zaměstnavatel …………………………... (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČ),
zastoupený …………..
 
vydávám tento vnitřní předpis  o ochraně věcí odložených zaměstnanci při plnění pracovních úkolů.
 
1. K ochraně osobních věcí zaměstnanců vytváří zaměstnavatel vhodná bezpečnostní opatření. To nezbavuje zaměstnance povinnosti chránit takové věci před poškozením a ztrátou.
2. Zaměstnanec ukládá své svršky a osobní věci, které zaměstnanci obvykle nosí do práce, do ……….. (např.  skříní nebo pracovních stolů). Tyto skříně a stoly je povinen zamykat a pokud se od nich vzdaluje, neponechávat klíče v zámku, popřípadě zamykat místnost při jejím opuštění.
3. Přinese-li zaměstnanec do práce věci, které obvykle zaměstnanci do práce nenosí, jako větší částku peněz, klenoty a jiné cennosti, umožní mu na požádání …………(uvést kdo - např. jeho bezprostřední nadřízený) jejich bezpečnou úschovu do konce pracovní doby.
4. Zaměstnavatel nezajišťuje úschovu osobních automobilů ani jiných dopravních prostředků, jimiž zaměstnanci přijíždějí do práce.
5. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla na odložených věcech, za podmínek a v rozsahu stanoveném v § 267 a § 268 zákoníku práce.
6. Zaměstnanec, který zjistil, že mu  vznikla škoda na odložených věcech,  ohlásí to ihned ………. (uvést komu - např. svému bezprostřednímu nadřízenému). Ten je povinen ohlásit vznik škody …………. (uvést pověřeného zaměstnance),  který zajistí vyšetření okolností, za kterých ke škodě došlo.
7. Poškozený zaměstnanec v hlášení uvede, jak ke škodě došlo a podle povahy případu i další údaje, zejména jména svědků, kteří mohou dosvědčit tvrzené skutečnosti.
8. O výši náhrady škody na odložených věcech rozhodne ………. (uvést kdo – např. ředitel společnosti).
 
                                                                        ……………………………………….
                                                                          razítko zaměstnavatele a podpis
                                                                                 oprávněného zástupce
 
Komentář:
Zaměstnavatel je podle § 226 zákoníku práce povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání.  Zákoník práce (na rozdíl od dosavadní právní úpravy) již nestanoví povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnou úschovu dopravních prostředků, pokud jich zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět. Je tomu tak proto, že v době vyspělé motorizace, která se realizuje zejména prostřednictvím osobních automobilů, by to kladlo na zaměstnavatele zvýšené nároky na budování hlídaných parkovišť.  Náklady za jejich provozování by museli zaměstnavatelé nést.
Ve vnitřním předpisu je vhodné konkrétně uvést, jakým způsobem mají být výšeuvedené předměty uschovány (uloženy), aby nedošlo ke vzniku škody na odložených věcech. Škodě na odložených věcech je třeba předcházet. Zákoník práce v § 249 stanoví obecně zaměstnancům povinnosti na úseku prevence vzniku škody – jde zejména o povinnost oznamovací a zakročovací.
Podle § 267 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá  zaměstnanci za škodu na  věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec u zaměstnavatele odložil při plnění pracovních úkolů  nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Právo zaměstnance na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí   zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. Jde o lhůtu propadnou (prekluzivní).
Za věci, které se obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, zaměstnavatel podle § 268 odst. 2 zákoníku práce odpovídá jen do částky 10.000 Kč (částka byla zvýšena, dříve odpovídal jen do částky 5000 Kč). I v tomto případě  právo zaměstnance na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí   zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. V případě, že zaměstnavatel převzal tyto věci do zvláštní úschovy, nebo pokud se zjistí, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným zaměstnancem zaměstnavatele, hradí zaměstnavatel škodu v plné výši  (bez omezení).  Zákoník práce již příkladmo neuvádí, co se považuje za věci, které se obvykle do práce nenosí.Lze však předpokládat, že nadále půjde zejména o větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti. V případě, že dojde k odcizení zaměstnancovy mzdyv den výplaty, není podle judikatury odpovědnost zaměstnavatele za škodu omezena, zaměstnavatel je tedy povinen nahradit zaměstnanci celou odcizenou částku.
V případě odpovědnosti za škodu na odložených věcech musí zaměstnanec prokázat, že mu vznikla škoda na věcech (poškozením, zničením nebo ztrátou), které odložil u zaměstnavatele při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to na místě určeném (např. určeným místem může být vyhrazená skříňka, pracovní stůl apod.) anebo obvyklém. Pokud tyto skutečnosti zaměstnanec prokáže, zaměstnavatel za škodu odpovídá i v případě, že dodržel všechny povinnosti uložené právním předpisem, tedy i v případě, kdy škoda vznikla z objektivních příčin. Zaměstnavatel se nemůže této odpovědnosti zprostit jednostranným prohlášením, například, že neodpovídá za obsah kapes šatstva nebo za věci odložené na věšáku.
 Daňový pohled:
Z hlediska zaměstnance je přijatá náhrada škody podle § 4 odst. 1 písm. d) ZDP osvobozená od daně z příjmů. Na straně zaměstnavatele se bude jednat o plnění z důvodu odpovědnosti za škody a z hlediska § 24 odst. 2 písm. p) ZDP se bude jednat o daňově účinný výdaj (náklad).
 Právní úprava:
-    § 226, § 249, § 267, zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-    § 4 odst. 1 písm. d), § 24 odst. 2 písm. p)  zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 
 
 
 
 

Výstupní lékařská prohlídka

27.4.2010, JUDr. Věra Bognárová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Zaměstnanec je povinen se podrobit preventivním prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy.

Dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jak donutit zaměstnance, který ukončuje z nějakého důvodu pracovní poměr, k výstupní lékařské prohlídce z důvodu výstupu z rizikového pracoviště? Odložit vydání zápočtového listu je, pokud se domnívám, nepřípustné.

Odpověď:
Tato povinnost je upravena v § 106 odst. 4 písm. b) ZP. Povinnost podrobit se preventivním prohlídkám vyplývá např. z § 37 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, anebo ze směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 uveřejněné ve věstníku Ministerstva zdravotnictví. Jedná-li se o některou ze zákonem stanovených preventivních prohlídek, je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci uložit, aby se podrobil výstupní lékařské prohlídce u lékaře závodní preventivní péče.
Jestliže však zaměstnanec svou povinnost dobrovolně nesplní, jsou možnosti zaměstnavatele, jak jej fakticky ke splnění této povinnosti donutit omezené. Správně usuzujete, že splnění povinnosti, a to nejenom Vámi uváděné, podrobit se lékařské prohlídce, ale např. i uhradit škodu, vrátit prostředky, které zaměstnavatel zaměstnanci poskytl k plnění pracovních úkonů atd., nelze podmiňovat vydáním či odložením vydání potvrzení o zaměstnání, které se vydává podle § 313 ZP. Zaměstnavatel je povinen při skončení pracovního poměru zaměstnanci potvrzení o zaměstnání vydat, a stejná povinnost se vztahuje i při ukončení dohody o pracovní činnosti. V tomto potvrzení je zaměstnavatel povinen uvést skutečnosti uvedené v § 313 odst. 1 ZP. Pokud zaměstnavatel nevydá potvrzení o zaměstnání při skončení pracovního poměru (v den skončení pracovního poměru), vystavuje se naopak on sám možným důsledkům vyplývajícím z porušení právních povinností, které mohou spočívat i v povinnosti uhradit zaměstnanci vzniklou škodu anebo toto porušení povinností může pokutou sankcionovat inspektorát práce. Povinnost vydat potvrzení o zaměstnání má zaměstnavatel vždy bez ohledu na to, zda má vůči zaměstnanci reálně existující anebo tvrzenou pohledávku anebo i v případě, že zaměstnanec nesplnil některou z povinností, kterou vůči zaměstnavateli splnit měl.
Pokud by zaměstnanec nesplnil některou z povinností, které mu ukládají právní předpisy, jako je tomu u shora uvedeného ustanovení § 106 odst. 4 písm. b) ZP, které mu ukládá povinnost podrobit se preventivním prohlídkám, může toto nesplnění povinností zaměstnavatel považovat za porušování povinností s důsledky z toho vyplývajícími, včetně možnosti ukončení pracovního poměru pro porušování těchto povinností. Při možnosti využití by však záleželo na intenzitě porušení této povinnosti, zprav. v daném případě by spočívalo v tom, v jakém zdravotně závadném prostředí zaměstnanec pracuje a jaké jsou zdravotní nároky na výkon jeho práce. Tento postup, který by byl použitelný v době trvání pracovního poměru, však pravděpodobně za situace, kdy pracovní poměr zaměstnance končí jiným způsobem, nebude využitelný. Nicméně zaměstnavatel by měl pro případ, že by nemohl následně prokázat zdravotní stav zaměstnance při ukončení pracovního poměru, pokud by to mohlo mít v budoucnu význam, doložit, že zaměstnanci tuto povinnost uložil a že ji zaměstnanec nesplnil.