Chytrý špičkový marketing.
view counter

Bohatýrské časy

 

 

 

 

Název knihy: Bohatýrské časy
Atoři: Miloslava a Pavel Svěcený (dlouholetí členové HORO Trutnov)
Ilustrace včetně obálky knihy: MUDr. Ludvík Neoral


Kromě autorů přispělo do knihy svými příběhy i dalších 13 spoluautorů, za zmínku stojí např. autor mnoha cest na Bišíku Václav Jirásek, významný horolezec Leopold Páleníček, Milan Rusý, Jiří Šrůtek a další.
Těchto zhruba padesát povídek, jež publikace Bohatýrské časy obsahuje nás zavádí do jedinečné atmosféry lezeckého národa pískovcových skal Východních Čech do doby, kdy každý byl každému kamarádem a kdy se kladlo stejné rovnítko mezi srandu a sportovní výkony.
Chtěli bychom čtenářům zdůraznit, že ačkoliv příběhy pocházejí z horolezeckého prostředí, o vlastní lezení – jako takové, tady zdaleka nejde. „Seriózních knih“ o horolezcích a jejich sportu se už vydalo i u nás opravdu hodně a tak jsme to chtěli vzít z jiného, netradičního konce. Hlavním úkolem této knihy je čtenáře pobavit humorně laděnými zajímavými příběhy, někdy i lehce mysteriózními, ale vždy s dobrým koncem.
V povídkách, kde se vůbec „neleze“ se zase čtenář něco dozví o svérázném způsobu boje šachistů na turnaji horolezců, takřka tajemném pozadí novodobého zrodu sochy sv.Vavřince, patrona horských vůdců, ale hlavně se dočte o legráckách, které k lezení patřily a patří.
Popsané příběhy nejsou dílem fantazie. Jsou to reálné příběhy, které se staly a které s jistou humoristickou nadsázkou podchycují období od šedesátých let minulého století až po současnost, takže by se dalo říci, že je v nich zakomponována i jistá dávka novodobé historie, jak to zřejmě bude chápat mladá generace, zatímco pro ty starší jsou to doposud ještě stále živé vzpomínky...čímž je pro všechny – staré, mladé, horolezce nebo ty, co raději chodí po zemi, vytvořen stejný prostor k pobavení při četbě – jak alespoň doufáme. Mnozí z protagonistů, kteří se v příbězích vyskytují, jsou pro lezce z našeho regionu, a nejen pro ně, chronicky známí, a jména některých z nich dodnes plní stránky horolezeckých průvodců.
Křest knihy „Bohatýrské časy“ se bude konat 25.5.2013 od 14.hod. v Dolním Adršpachu v penzionu „U Karabiny“, kde bude i kniha k dostání a kam jste srdečně zváni.


http://www.adrspachpenzion.cz


Pokud se někdo z lezců bude chtít zapojit do knižní distribuce, bude vítán (bližší informace u autorů). Počátkem června už bude kniha oficiálně v prodeji, a to v prodejně HUDY sport v Trutnově, kde bude i možnost si knihu k zaslání objednat.


HUDYsport
Bulharská 63
541 01 Trutnov
Telefon: +420 734 708 874
E-mail: trutnov@hudy.cz
Jakékoli informace o koupi knihy též na mailu:
pavel.sveceny@seznam.cz,
nebo na telef.čísle 731 790 548 ( P.Svěcený )
731 790 586 (M.Svěcená)

 


 

 

Ukázka z knihy:

...údolní stěna s výraznou ruční spárou nad turistickou odbočkou k Velkému vodopádu slibovala pěkné lezení, pokud se
pomine ta spousta práce s čištěním od mechu a napadaného roští.
„Ta by se měla jmenovat Chčijónek,“ prohlásila nějaká vnímavá duše s poukazem na tenké pramínky vody, které po skále
stékaly. Láďa Šolc, který už se v té spáře viděl, prohlásil, že Chčijónek je název geniální a z toho už neslevil. Netrvalo dlouho
a spolu s Jennym osadili spáru kruhem. S doděláním prvovýstupu počkali na Mundiho, aby ty své poslední prázdniny zahájil jak se patří.
Do tohoto okamžiku nebylo ten rok moje lezení nic moc, vzpomíná Mundi – Karel Vozáb. Byl jsem nerozlezený a se staženým zadkem jsem čekal, co z kluků vypadne a kde za to budu trpět.
Láďa s Jennym už plán na mé očekávané rozlezení měli.
Seznámili mě s možností dokončit prvovýstup na Goethově náměstí, které jsem si do té doby spojoval jen se zmáčenými
turisty pod Velkým vodopádem a bystou světoznámého básníka, kterým mě trápili už ve škole při hodinách němčiny. Od prvního
piva jsem byl ubezpečován, že se v těch vedrech ani nikde jinde sápat nedá, a že si proto hodně přivstaneme, abychom se neupekli zaživa. Moje lezecká sezóna tak měla začínat nadstandardně prvovýstupem, navíc za rozbřesku. A jako by to nestačilo, tak nás ten večer hostinský ani trošku „nešetřil“.
Hodně, hodně brzo jsme už byli na místě. Navzdory tomu, že do rána měla skála horkem oschnout, se ještě víc opotila a byla
kluzká. U nástupu do spár pod vyhlédnutou cestou už ležela slušná hromada mechu a klacků, a tak jsem si ji naivně dával v
duchu do souvislosti s naším včasným vstáváním – takový bordel by klukům ve dne, kdy tam teplický komunál vodil celé autobusové zájezdy, jen tak asi neprošel. Pak to začalo.
Jenny Farkaš, náš neformální velitel, zavelel: „Na můj povel svlíkat! Když na Chčijónka – tak nahatý!“
Kluci na to šli okamžitě donaha. A ačkoliv bylo skoro léto, koukal jsem na ně „jak z jara“.
„Povolené oblečení – kravata, lano, pokrývka hlavy!“, a na to si nasadil svoji starodávnou motocyklovou kuklu. Láďa svůj lezecký klobouk zapomněl. Přesto se, tak jako vždycky, klasicky učesal, místo klobouku si kolem hlavy omotal trenky a dali se do práce.
Tak rychlý prvovýstup jsem jaktěživ nezažil. Láďa spáry ke kruhu doslova přelétl, Jenny jel jako sbíječka a skončil až ve výklenku pod vrcholovým úsekem, který byl určen pro mne.
Čekal jsem nahatý pod nástupem a trpěl...

 

view counter