Jihovýchodní úpatí Malých Karpat vroubí několik pozoruhodných městeček, která jsou snadno dostupná z Bratislavy. Oproti ruchu metropole tam vládne podstatně klidnější nálada doprovázená obrysy blízkého pohoří a řádky okolních vinohradů.
Největší z nich je Pezinok – bývalé svobodné královské město a nyní sídlo stejnojmenného okresu. Zatímco jeho periférie okolo železniční stanice leží v ploché rovině, protilehlé okraje Pezinku se již dotýkají hlubokých údolí i členitých svahů. Tam se rovněž ukrývají pozůstatky období, kdy tu vypukla zlatá horečka. Zároveň se sem začali stěhovat horničtí odborníci z německých zemí. Tyto počátky připomínají názvy místních částí či okolních obcí a další toponyma. Například Limbach, Cajla, Zumberg. Definitivní konec hornictví přinesla až 90. leta minulého století. Poslední etapu charakterizovalo dobývání rud antimonu. Nyní se místa opuštěných dolů stala rájem pro amatérské mineralogy. Zde byly nalezeny nejkrásnější světové ukázky sytě zelených krystalů goldmanitu – vzácného nerostu ze skupiny granátů. Místním pokladům neživé přírody je zasvěcena i hornická expozice a jedna z blízkých naučných stezek. A při prohlídce města též narazíme na ostatní drobné připomínky éry zlaté horečky, která vyvrcholila počátkem 19. století.
Na víno do Katovy uličky
Tenkrát útroby Země během osmnácti měsíců vydaly takřka 21 kilogramů žlutého kovu. Ale největší slávu zažil Pezinok ještě o pár staletí dříve, kdy se dokonce zařadil do skupiny nejbohatších měst Uher. A kromě drahocenných rud se o vzestup Pezinku postarala i kvalitní malokarpatská vína, která stále patří k hlavním lákadlům přilehlého regionu. Příjemné živé centrum města krášlí řada útulných vináren a prodejen se zdejším jiskrným mokem. Historickou architekturu reprezentují vyšperkované renesanční budovy ozdobené nárožními arkýři a obklopené košatými korunami stinných alejí. Místy je ještě městské jádro spoutáno zbytky hradeb, tu a tam důmyslně zakomponovanými do pozdější zástavby. Těsně u opevnění se rovněž rozprostírá shluk úzkých klenutých průchodů kolem Katovy uličky. Kuriózní architektonické zátiší tvoří tenká věž hasičské zbrojnice přilepená k masivnímu středověkému kamennému zdivu.
Dvorec habánů
Kousek stranou od centra se schovávají přestavěné fragmenty bývalého dvorce, jehož základy položili habáni, původně náboženští exulanti, nicméně především šikovní hospodáři a velice zruční keramici. Nedaleký zámek, proslavený svými vinnými sklepy, momentálně prochází rekonstrukcí. Ovšem sousední park, kde se pod větvovím dřevin promenádují pyšní pávi, je jako stvořen pro klidné rozjímání a načerpání sil před večerní bakchanálií.
Text: Jakub Hloušek